stehovani ....
sorry, odstehoval jsem se na lepsi ... kdo bude chtit, najde me na
http://redmelon.bloguje.cz/
s laskou tlaca :o)))
muzika
Zasvinil jsem to tu svym zalem, a bylo by to lhani, kdybych rekl, ze radost neni. Je to asi tak jako s lopatickou z piskoviste do kamenolomu, ale preci.
Po 12 letech na prenosnem kazetaku s CD jsem vykrocil na domaci kino. Ne kvuli obrazu. Maji prima sestavy s kvalitnim zvukem a mechanikou (a ne drahe), co umi prehrat skoro vsecko.
Rozmistil jsem ho po svem 1+KK tak, ze kdyz osolim, partaje nade mnou vedi :o)). Konejsiva Lorrena Mc Kennitt je ted vsude :o)) a skoro porad.
Ted jeste najit cas, ve kterem si sednu a budu JEN poslouchat. Pujde to ? Asi budu muset zavzpominat na mistra a slyset jeho "dont think, UR omnipotent". Pustit to, rozpustit zal do muziky, odejit s hudbou nekam daleko, kde neni potreba byt silny.
Takze muzika vlastne prisla vcas. Bude se hodit. Tusil jsem to ? Bylo to nutkani proto tak silne ? Asi.
tlaca ... zase uz trochu s laskou (pak ze psani nepomaha :o)).
ustrizene spojeni
dnes extremne nevesele, ale kdo rikal, ze vzdy vesele ?
kdo to znate ... ? polozeny telefon, pribouchnute dvere, rozlouceni bez usmevu, zert bez zasmani, zlostne odpalkovani ... vsechno to jsou male smrti
nelaska, nechteni sdilet hloubku, nedam ti protoze sam nemam ... same male smrti
mala smrt rika ... nechteji te, nejsi, neni te videt
jsem na tom zavisly, potrebuju mit spojeni i se svymi mrtvymi ... nenaucili me to snaset, repektive naucili me to neumet zit, nekdo mi nekde vzal a ja ted marne hledam, jak si dat sam, netouzit ... neusilovat
jak vypada prokleti ? takhle !
... usiluju, vydiram, pretlacuju, usurpuju ... marne cekam na vstricny krok. Vysledkem byva a bylo nasili, vynucenost. Obrana proti memu tlaku. Je mi zle a obvinuju se, ze takhle ne. Takhle fakt ne ... tudy cesta nevede.
bojim se doufat, ze to bude lepsi, bolest je velika ...
znam se jit opit, kricet, nenavidet, obetovat se a obvinit svet z krivdy
je to blbost a nefunguje to tak ...
potrebuju cas a prostor, misto na praci se sebou .... sakra se odpojit a byt se sebou uvnitr
tlaca
tyyyvyyy
Proc se snazim nedivat na TV. Kratke pojednani na tema osklivy svet, pohadky, fascinace obrazem, narkoza.
Vidim svet okolo sebe. Snazim se tomu svetu rozumet. Je to slozite, ten svet je komplikovany. Mam svoje filtry a presvedceni, pres ktera musim videt svet. Nemuzu jinak, jmenuje se to osobnost, muzeme tomu rikat i emoce nebo temperament, to je jedno. Ostatni lide vidi ten svet velmi podobne, take pres svoje filtry.
Ti ostatni mi predkladaji, jake svety vidi oni. Je to zaklad komunikace mezi lidmi. Sdeleni, kniha, obraz, jakekoliv umelecke dilo. Jsem schopen pobrat urcite mnozstvi pribehu, jak je vidi ostatni. Nad toto mnozstvi se mi v hlave dela gulas. Rychlost, s jakou pribeh s obrazky prekryje vlastni pocity je uzasna, prava virtualni realita. Jenze se divame na svet ocima nekoho jineho, jeho pohledem, kteremu nerozumime a bereme si jen dalsi a dalsi matouci filtry.
Dobra kniha je krasna, protoze ji ten clovek pise dlouhe roky, a vy ji mate moznost dlouhe roky cist a postupne si ji uvedomovat. Dokazete citit a prebrat si, co z te knihy je krasne a je tam pro Vas. Kvalitni film je podobny.
Zabava v televizi vychazi z jineho principu. Tak jako se levne vino da pit k opilosti, tak se levne pribehy daji servirovat jako narkoza na to, aby lide necitili a nezili to svoje. Toto levne vino se da rychle vyrobit, da se i dobre prodat.
Pokud ziju zivotem, jsem nicka a na me nezalezi, moje problemy jsou vetsi nez sila je resit, dokazu se opit, abych se citil aspon na chvili lepe .... potom dokazu na svoje nepekne veci zapomenout i tehdy, kdyz se divam na vesele a barevne pribehy. Mluvim o sobe, v dobe kdy jsem zil pocit bez vychodiska, dokazal jsem se utopit beckovych srackach na dlouhe vecery. Ta kisna je tak blizko, je tak po ruce, skoro jako pivnice na rohu.
Jen malo co z nasich televizi se da kvalitou snaset. Skoro vsechno ale funguje jako narkoza, takze je dobre vedet, jestli si i ke kvalitnimu filmu nesedam proto, abych zapomel na svoje bolesti.
Pfff, neni mi dnes lehko, asi je to trochu videt. CO se da delat, muselo to ven.
S laskou :o))) tlaca
Bobku, Bobku ....
Tenhle kantrychlapek se mi vzdycky nacpe do hlavy, kdyz si v nedeli rikam, "co by se mi asi tak libilo dnes delat ?" On ma jednu takovou pisen, kde se peje .... Chtel bych byt nedelnim ranem ... :o)))). To bych teda nekdy fakt chtel.
A takova dovolena, kdyz se povede, je vlastne taky jedno trvajici nedelni rano, ze ?
Slastny pocit, ze nemusim nic ... ale muzu naprosto vsechno. Uzivani si cehokoliv se cloveku namane. Neuspechane rozvazovani, co ... a jak rychle anebo pomalu budu delat. Spojeni s ostatnimi lidmi. Kvetinka se nekde 110 km odsud na vychod protahuje a rika si "copa by si Kvetinko dneska chtela delat ?". Ja srkam ranni caj s mlikem a je mi zima na palce a pritom je to ten nejlepsi cas. Po kamaradech ve vychodnich cechach lezou jejich spunti a soli jim zivot svym nezkrotnym chtenim.
(Btw ... vcera jsem tu jednoho takovyho chtilka mel a jeho chteni na jakekoliv Hami Hami, ktere se mu mihne v zornem poli, je uzasne. Capal po chodniku a uvidel slupku od salamu ... prohlasil Hami Hami a mel jsem co delat, abych mu ji stihnul vydrapnout z ty jeho sikovny rucicky :o)))).)
Jdu behat a koupit si muziku. Pres den nejaka prace, vecer mozna i zabava. Drobne radosti ...
:o))))) s laskou tlaca
ps 2 jane, by velkam :o)
uprostred bitvy
Mam vyrazny pocit, ze jsem musel projit v minulych zivotech bitvou, primo matkou všech bitev. Vstupni scena z vojina Ryana se mnou dela veci. Nebyt toho, ze sedim v kine, se zvirecim revem se vrhnu do první linie. Ale nikdy mi osud nepristrcil prilezitost, abych se do bitvy zapojil.
Mozna si reknete, co je to za blbost, bitva uprostred evropy, v nasich casech. Pouhe zdani mily Watsone, nase mala země se muze promenit na bitevni pole tak rychle, jako se indickym oceanem prezene dvacetimetrova stena vody. Lokální konflikt seskrabne naší "civilizaci" se stejnou razanci, jako tsunami pobrezni duny z pisku a rekreacni bungalovy. Kdo ma pochybnosti, tak do chorvatska se da dojet za 10 hodin a valka je tam po deseti letech videt stále na kazdem kroku. Na mistech, kde vzkvetaly vesnice, jsou rozbite dodnes ruiny.
Zpatky k bitve.
Prave sedim uprostred bitvy. Je temer klasicky patek vecer, takove veci se obvykle deji v patek vecer. Sedim uprostred klicoveho procesu, ve kterem se rozbiha novy informacni systém ve velke spolecnosti. Konzultanti krok za krokem dobyvaji jednotlive kancelare - kancelar Iyowa, kancelar Omaha, kancelar Utah. Bojuji o každý metr vule a ochoty svých uzivatelu, aby jim pomohli se naucit s novym systemem pracovat. Bitva je dramaticka, všechny drobnosti se sklouzly do terminu "naposlednichvili". Vzduch je nabity emocemi. Strachy a obavy, vule prekonat neprizen casu i chyby v aplikaci …. na obou stranach. Obcas se po kancelarich rozlehne rozlobeny krik. Po chodbe pobihaji minimalne dva lide najednou s mobilem u ucha, ucty na nasich mobilech rostou jako score v nejake adventure gamese, co chvili je poptavka po nabijecce. Mimo vsechna pravidla bezpecnosti se stremhlav zasahuje do nastaveni aplikace, za chodu se vymysleji kroky k obejiti chyb a nedopracovanych analyz.
Cas ubiha a tlaci, unava hraje proti na všech stranach.
Bitva moderni doby. Vedena stejnymi prostredky jako kdysi. Ochota a vule, nadseni pro věc.
Jsem kapitanem na mustku a sleduji skore. Krome poplacani kolegum po zadech v zasade nemuzu nic delat. Cely rok jsem tuhle bitvu pripravoval a ted je to na nich, na jejich odbornosti a vuli zvitezit.
Musim rict, ze jsem si takhle tu "svoji" bitvu nepredstavoval. Když nemate v ruce mec nebo sapik, není to ono.
Asi si budu muset najit nejakou jinou bitvu, abych si mohl prozit to sve dezavy :o))).
(ano, dnes opravdu zadne moralni ponauceni …)
S laskou tlaca :o))))
zpomalovani a zrychlovani, sladke cesty za hranice
(Pozor tenhle mozna bude nesrozumitelny, ale nemuzu si pomoct, musim pres tu barieru).
Mam v sobe bariery, ktere prekonavam. Mame je kazdy.
Vnitrni bariera vypada vzdycky uslechtile. Nemuzu to udelat protože "bych nekomu ublizil", "to neni spravne", "me nebudou mit radi", "bych vypadal jako slaboch", "mi to neprinese uspech" a tak podobne. Vnitrni bariera se tvari, jako ze je soucasti me samotneho.
Bariera rika, "jsme tvoje dobre presvedceni, uz tolikrat jsem ti pomohlo, aby jsi se citil bezpecne !!!"
Vnitrni bariera je strach o sebe sama. V podstate rika "kdyz udelas toto, nekomu tim ublizis, on se bude citit spatne, nebude te mit rad a ty se budes citit spatne".
(Slysite toho vyderace .......... ?)
Ale nahlas receno to zni jenom "nekomu ublizis". Presvedceni se nezabyva tim, jak se budu citit ja, kdyz mu podlehnu. Presvedceni je hlas, ktery do me vtloukli zvenku, abych poslouchal a nedelal potize. Pripadne ... jsem si ho vytvoril sam v okamziku, kdy mi bylo hodne, ale hodne spatne a musel jsem se jako decko necim ubranit. Silou to neslo, slo to jen myslenkou a zabranenim vlastnim pocitum. Tak jsem se naucil vydirat sam sebe.
Zpomalovani a zrychlovani. Bariery jsou jezy na rece jako obtizne situace navlecene na mem zivote. Jedete v lodi a nad jezem se proud zpomaluje, padlujice se strasne nadrete, roste ve vas obava z bliziciho se jezu ...... zpomalovani vnitrniho prozitku je podobne. Najednou citite, ze to nejede tak chutne a radostne. Vite, ze se blizi jez.
S obavou se blizite ke korune jezu a kdyz se spicka lodi prehoupne po proudu, vite ze je to OK a s chuti a radosti se poustite dolu. Pod jezem voda radostne zrychluje a proudi, dava vam energii a cele V A S T O B A V I.
Sladke cesty za hranice. .... Mam v sobe bariery, ktere prekonavam. Mame je kazdy. Prekonavam je rad, protoze ac to pred barierou vypada vzdycky priserne, pri jejim prekonani se dostavi slast a vnitrni energie z dokonaneho poznani. Pocit nepopsatelny slovy "jo ... stalo ti to za to", "vidis ... ta pravda tu je". Fyzicky dokonane poznani je bozsky pocit, zavratny. Neco pochopite, prekonavate presvedceni, nakonec tu clonu vytvorenou svym strachem (nekdo se zavrenyma ocima) projdete a ..... nic, strach se nenaplni ... rozhosti se radost a krasa.
Okamzik prechodu vnitrni bariery je slast, ktera se nadherne zije.
S laskou tlaca :o)))
protiakce a pripominky / reakce a commenty / nad dopisy divaku
.... a ..... dobrou chut, pokud zrovna obedvate.
Aaaaaa :o)))) trochu je to tady potreba odlehcit :o))).
Mel jsem posledni dobou nekolik reakci na tento blog. Prekvapive jak jinak nez neverejnych.
Jednak jsem dostal reakci, ze se na moje posty nedaji psat commenty. (:o((( evidentne nedaji, ale menit obsah kvuli tomu nebudu).
Potom jsem dostal dotaz, jestli mi to v necem pomaha (??! evidentne jo).
Dalsi reakce byla cenzurni (..... ta me potesila, to asi ten post byl do ziveho ....).
Ze ta forma je desna (to jsem spravil stromeckem) a ty hrubky !!! (na ty pecu, ty jsou vyrazem moji nechutne zvracene osobnosti).
Ze je to ukecane, ze jsem psavec megaloman (to ja preci vim, kvuli tomu to delam :o).
... a potom ode me samotneho, ze jsem se obcas delikatne zanoril do komunikace jenom s jednim z Vas a ostatnim jsem tak zmizel z dohledu (jo, vim, budu na to myslet).
Takze: urychlene koncim, aby to nebylo rozvlacne a aby to bylo dost melke, posilam jeden neprekonany z posledni doby:
Vite proc zenska v premenstruacni tenzi vari to same jidlo na vsech ctyrech plotynkach zaroven ?
.....
PROOOOTOOOOO !!!!!!!!!!! ):o(((((((
S laskou tlaca :o)
zrcadleni
Co mi prinasi komunikace s mymi blizkymi ?
Komunikace je pro me duverne sdileni meho a jejich prozivani. Ostatni je "vymena informaci" (trochu to hanim, ale by byl videt kontrast).
Duverne sdileni prozitku umoznuje proniknout do blizke blizkosti prozitku toho druheho v komunikaci. Blizkost mi dovoli spoluproziti. Spoluproziti mi umozni navstevovat jine, cizi svety. Umoznuje mi to zrcadlit tomu druhemu jeho prozitek, nastava uzasna vymena na nejhlubsi urovni. V tomto plati tisickrat, ze cesta je (vice nez) cil.
Duvera je v tom podstatna.
:o)))) hezky den kazdemu, kdo si to zaslouzi
s laskou tlaca
drobne radosti
Z vcerejska na dnesek jsem po dvou mesicich a nekolika dnech spal pod normalni povlecenou perinou. V domecku a i ted tady jsem spal ve spacaku. Nebylo mozne se rozvalovat, nebylo mozne se do periny slastne zamotat, nebylo jak si perinu pretahnout pres hlavu. Kdy jsem se v ospalosti snazil ze spacaku vymotat, vetsinou jsem upadl. Kdyz clovek spi a upadne, neni to prijemne. Spacak mi pripomina ma zazita vojenska a jina nemilovana provizoria. S perinou je to lepsi.
Vcera jsem poprve udelal ze sveho mladeho bytu cajovnu. Tycinka horela, cerny ovoneny caj s mandlemi se pil, reci se vedly. Hodiny tekly a tekly. Svet zmizel v plamenech svicek.
s laskou :o)))))))))))) tlaca
